Stará knihovna vydává svá tajemství.
Po pratetě jsem zdědil knihovnu. Plnou. A tak se jí pomalu prohrabuji. Našel jsem při tom několik dětských komiksů, se kterými se s vámi podělím. To ještě nebyla ani jedna světová válka ani přetechnizovaný svět. Čas plynul pomaleji a lidská hloupost byla nějak víc člověčí. Nebo psí, kočičí, apod.
Pozor závory!
Pan Šťovíček spěchá domů,
neboť slyšel ohlas hromu.
Závory však u kolejí
cestu zatarasit chtějí.
Prudce oddychují plíce,
závory se stále více
sklánějí – skok jen chybí.
Kdyby nebylo té tloušťky, kdyby …
Nepřeběhl pan Šťovíček.
Znavil se jak trpaslíček,
jenž chtěl balvan pozdvihnouti.
“Uf, uf, nemohu se hnouti …!”
Železný oř již tu houká.
Pan Šťovíček rád se kouká
po těch, kteří hledí z vlaku.
Hle, tam jeden z ubožáků!
“Zlá je bolest zubů, věru,
ondy popadla mou dceru -”
Nedomluvil – krindapána,
otvírá se zase brána …
Achich, ouvej, pan Šťovíček
myslí, že je andělíček.
Při výletu do ovzduší
div že nevypustí duši …